ePacs – eHealth v praxi

02.01.2013

 Žijeme ve století moderních technologií, které šetří čas, peníze i energii. Proto se naskýtá otázka, proč se v České republice zatím nepodařilo prosadit eHealth. Spojená akreditační komise jeho implementaci do systému zdravotnictví podporuje a dokonce považuje za nezbytně nutnou.
Zde představujeme jeden projekt, který, na rozdíl od některých jiných, opravdu funguje a pomáhá. V současné době je do něj zapojeno přes dvě stě zdravotnických zařízení a číslo se stále zvyšuje.

Na začátku byly tři nemocnice
Před šesti lety započal projekt ePacs mezi třemi pražskými nemocnicemi – VFN, Nemocnicí Na Bulovce a ÚVN. Při jeho pilotním spuštění stáli zástupci Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, ministerstvo zdravotnictví a dodavatelská firma. Zadání bylo jasné, vytvořit systém, který by zajistil elektronickou formu předávání zdravotnických obrazových dokumentů - rentgenů, CT snímků, magnetické rezonance apod. „Řekli jsme si základní teze, jak by měl projekt vypadat. Že by se měl řídit standardy pro obrazové informace DICOM, měl by být otevřený, uživatelsky přátelský a bezpečný,“ vzpomíná Ing. Jiří Hasse, náměstek pro informatiku VFN. Inspirací byl tehdejší výzkum Masarykovy univerzity v Brně. Projekt ePacs měl ale podmínku, aby data byla kvůli bezpečnosti ukládána v rámci samotných zdravotnických zařízení. Úspěchu projektu patrně dopomohlo i nadšení tehdejšího ředitele odboru přímo řízených organizací na ministerstvu zdravotnictví, který jako rentgenolog nepodcenil jeho důležitost.

Jednoduché a levné
ePacs je projekt založený na jednoduché myšlence a je velmi podobný emailové komunikaci. „Tady ve VFN je centrální router, tedy zařízení, které umožňuje propojit libovolná zařízení mezi sebou. Řekli jsme si, že systém vyvineme tak, aby byl naprosto nezávislý na informačním systému nemocnice kvůli bezpečnosti a zároveň také proto, aby to bylo maximálně levné,“ uvádí Hasse. Ve VFN sídlí centrální uzel, který vytváří kanály pro cestu dat z jednoho zařízení do druhého. Cesta po předání dat zanikne, data se nikde centrálně neukládají. Tunel je kvůli zabezpečení šifrován. Navíc systém ePacs se kvůli bezpečnosti nachází jak mimo interní systém nemocnice, tak mimo zónu internetu. Dalším ochranným prvkem je například užití elektronického podpisu. Ten začali ve VFN používat jako první v republice. Zdravotnické zařízení si navíc může určit, zda chce data jen přijímat, jen odesílat, nebo obojí možnost. Systém je orientován pouze na průmyslové standardy, takže žádný z dodavatelů pacsových řešení nemá problém s přístupem a implementací, protože technologie se vzájemně neruší.

Úspory jsou značné
Předávání obrazových informací probíhá na nezúčastněných pracovištích velmi komplikovaně. Rentgeny se posílají sanitkami nebo po pacientech do jiných nemocnic. Lékaři je neoficiálně ukládají na nezajištěných FTP serverech, elektronických úschovnách nebo posílají emailem. Tyto elektronické způsoby předávání nejenže mohou zásadně ovlivnit kvalitu obrazové informace, ale z hlediska zdravotního práva, jsou také nezákonné. Využívání ePacs přitom může vše značně usnadnit. Například v akutních případech, kdy lékař potřebuje konzultaci stavu pacienta se specializovaným pracovištěm, je bezpečný elektronický přenos dat velkou úsporou času i prostředků. „Jen u nás v nemocnici jde řádově o úspory v milionech korun ročně,“ dodává náměstek VFN. V konečném důsledku nemocnice nejen ušetří, ale zvyšuje i kvalitu péče.

Další možnosti čekají na využití
Systém ePacs lze využívat nejen k přeposílání dat nebo jejich archivaci. Teoreticky umožňuje například zavedení indexové databáze, která může radikálně posunout kvalitu péče v rentgenologii. „Když sem pacient přijde na rentgen, je dobré vědět, kde všude byl rentgenován už předtím. Tedy aby byla indexová databáze, kde se dá zjistit historie konkrétního pacienta,“ uvádí Hasse příklad. To blízce souvisí i s povinným sledováním radiační zátěže pacientů. V případě indexové databáze by lékař mohl najít všechny pacientovy rentgeny. Vyšetření by se nemusela zdvojovat, navíc by byl i starší rentgen lehce dohledatelný. Záznamy o rentgenování konkrétního pacienta jsou dnes bohužel stále záležitostí jednoho konkrétního zařízení a lékaři nemají možnost rychle zjistit, zda a kolik rentgenového záření prošlo jeho tělem někde jinde. Z technologického hlediska ale nejde o tak velký problém. „Navíc dnes mají moderní přístroje tu informaci přímo ve standardu DICOM. Zadáte délku a intenzitu záření a systém sám upozorní na blížící se vysokou hladinu radiační zátěže.“

ePacs se rozrůstá
Celý projekt je financován z dotací ministerstva zdravotnictví. V současné době je v ePacs zapojeno na 209 zdravotnických zařízení. V 60 % případů jde o nemocnice, zbývajících 40 % tvoří ambulance, privátní praxe a vědecká pracoviště. Objemy přenosů stále stoupají a ročně jich jsou po celé republice sta tisíce. Podle statistik v roce 2011 systém ePacs předal v průměru na 106 GB denně, což je objem obrazových informací srovnatelný s jedním stem celovečerních filmů. Technologie navíc slibuje další variace využití, například již zmiňovanou indexovou databázi. To by vyžadovalo založení centrálního úložiště dat, protože ty zatím archivují nemocnice na svých vlastních serverech. „Pokud by se projekt rozrostl tímto směrem, bylo by nutné jej přesunout pod dohled nějaké nezávislé organizace, jako je například ÚZIS,“ upozorňuje náměstek. Zároveň potvrzuje, že ePacs má ještě velký potenciál.