Orientační systémy jsou v českých nemocnicích velmi podceňované. Vhodné ukazatele, které dovedou pacienty bez stresu na správné místo, přitom ke kvalitní péči jednoznačně patří. Potvrzuje se to při mimořádných událostech i při všedním provozu.
Pro tvorbu orientačních systémů vznikla praktická příručka. Její autorka Ing. Michaela Žaloudková tvrdí, že špatný orientační systém zdržuje zdravotníky, kterých se lidi neustále ptají na cestu, a může v krajním případě přivodit pacientům nebo návštěvám tělesné potíže. „Sama pracuji v nemocnici monolitového typu a každý den se setkávám s bloudícími pacienty, kteří jsou nervózní, stresovaní, někteří rozčilení. Tyto stavy mohou samotnému pacientovi uškodit. Zdravotní potíže mohou být způsobeny i tehdy, chybí-li orientační značení a pacienti se mohou dostat do infekčního prostředí,” říká Michaela Žaloudková.
Nemocnice monolitové (v jedné budově) mají co se přehlednosti týče proti nemocnicím pavilonovým nevýhodu. Člověk se v nich sám o sobě orientuje hůř. „Má-li budova velké množství chodeb, výtahů a dveří (nemusí jít pouze o nemocnici), je orientace pro jedince přirozeně těžší,” vysvětluje Michaela Žaloudková. V každé budově ale podle ní lze vytvořit takový systém značení, aby pacienti nebloudili.
„V dnešní době se bohužel setkáváme s tím, že je značení v nemocnicích odsouváno do pozadí. Argumenty typu: budova je takto postavena a značení nelze vytvořit lépe, jsou časté, přesto nepravdivé. Architektura v tomto případě není tak častým problémem jako spíš neznalost využití všech možností, které se orientačního značení týkají,” uvádí Michaela Žaloudková.
Spojená akreditační komise příručku přivítala stejně jako všechny aktivity, které vedou ke snazší orientaci pacientů ve zdravotnickém zařízení nebo ve zdravotnickém systému vůbec. Akreditační standardy SAK koneckonců obsahují požadavek, aby zdravotnická zařízení přehledně a srozumitelně komunikovala s pacienty nejen co do spektra svých služeb, ale i jejich umístění či časové dostupnosti. „Dobrý orientační systém je jedním z prostředků, jak se naplnění takového požadavku přiblížit. Pacienti se tím zařízení odvděčí větší spokojeností, neboť právě orientace a dostupnost informací vůbec je dle nejrůznějších průzkumů velmi trápí,” doplňuje MUDr. František Vlček, PhD., zástupce ředitele Spojené akreditační komise.
Některé nemocnice investovaly do výměny orientačního systému a stejně to nemělo patřičný efekt. Proč? V Česku se většinou zavedením a modernizací orientačního systému zabývají jen designéři nebo úplní amatéři, není dokonce výjimkou, že má vnější a vnitřní značení na starosti někdo úplně jiný. „V zahraničí jsem se setkala s tím, že značení pro nemocnice vytvářejí firmy, které nejsou zaměřeny pouze na design, ale jejich tým je tvořen také psychology, projektanty, logisty a experty na vizuální komunikaci,” říká Michaela Žaloudková.
Jaké jsou tedy základní poučky? Nejdřív je nutné důkladně promyslet, kudy pacienta vést. Výběr orientačních ukazatelů, písma a piktogramů se musí podřídit co nejlepší čitelnosti a srozumitelnosti. Pokud se použije barevné značení, nemůže se používat červená barva, která je vyhrazena pro označení nebezpečí.
Pro částečné zlepšení orientačního značení ale může stačit projít se po nemocnici s otevřenýma očima a odstranit nejhorší chyby. Například přemístit informační tabule, které jsou na křídlech dveří, která bývají otevřená. Nebo odsunout automat na kávu nebo reklamu, které stojí přímo u směrové cedule, a tak si jí nikdo nevšimne.
K nejčastějším prohřeškům proti čitelnosti patří:
- užití příliš dekorativního typu písma
- užití verzálek namísto mínusek
- užití deformovaného zúženého písma
- užití písma s příliš uzavřenými tahy
- užití malých nebo nepravidelných mezer mezi znaky písma
- malá vzdálenost nápisů a symbolů od lemů tabulek
- zbytečné vkládání symbolů do rámečků
- užití čárových symbolů s nečitelnými detaily
- neschopnost usadit kontrastní lem na samotný okraj tabulky
(Zdroj: Žaloudková, Michaela. Příručka praktických rad při zavádění nebo modernizaci orientačního systému v nemocnicích.)
