Lidé každý zásah do soukromí vnímají velmi citlivě

23.04.2013

Za porušení mlčenlivosti může být popotahována nejen nemocnice, ale i samotný zdravotnický pracovník, který se prořekne. Na semináři Rizika prostředí ve zdravotnickém zařízení, který pořádala v březnu Spojená akreditační komise, o. p. s. ve spolupráci s NCO NZO, vystoupil s přednáškou Právní aspekty prevence rizik ve zdravotnickém zařízení JUDr. Petr Šustek, Ph.D.
Oslovili jsme JUDr. Šustka a položili několik otázek, na které nám poskytl písemné odpovědi.


1. Co z právního hlediska hrozí nemocnici a co konkrétnímu zdravotníkovi, když poruší povinnost mlčenlivosti?
Ze zákona o zdravotních službách vyplývá, že jak poskytovatel zdravotních služeb, tak i jednotliví zdravotničtí a jiní odborní pracovníci jsou povinni zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Porušení povinnosti mlčenlivosti v případech, kdy se nejedná o výjimku stanovenou zákonem, představuje neoprávněný zásah do soukromí pacienta. V situaci, kdy zdravotnický pracovník neoprávněně zveřejní informaci o zdravotním stavu pacienta či jinou informaci, kterou se dozvěděl v souvislosti s poskytováním zdravotním služeb, odpovídá za případnou újmu či jiný právem předpokládaný následek buď sám zdravotnický pracovník, nebo poskytovatel zdravotních služeb jakožto jeho zaměstnavatel, a to podle toho, o jaký druh právní odpovědnosti se jedná.

V rámci občanskoprávní odpovědnosti za jednání svých zaměstnanců odpovídá poskytovatel zdravotních služeb. Uplatní-li pacient nárok na přiměřené zadostiučinění či náhradu nemajetkové újmy v penězích, neboť porušením povinnosti mlčenlivosti došlo k zásahu do jeho osobnostních práv (konkrétně práva na soukromí), je odpovědným subjektem poskytovatel zdravotních služeb. V případě, že soud po zhodnocení jednotlivých předpokladů odpovědnosti za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobě pacienta vyhoví, může soud uložit poskytovateli zdravotních služeb, aby pacientovi poskytl tzv. morální zadostiučinění (např. omluvou), nebo aby nahradil utrpěnou nemajetkovou újmu v penězích.

Zákon o zdravotních službách zavádí správní odpovědnost, tedy odpovědnost za přestupek či správní delikt, poruší-li poskytovatel zdravotních služeb či zdravotnický pracovník některou z povinností, které jim zákon o zdravotních službách ukládá. Poruší-li poskytovatel zdravotních služeb povinnost mlčenlivosti, spáchá ve smyslu příslušných ustanovení správní delikt, za což mu může být uložena pokuta až do výše 1 000 000 Kč.

Individuálně odpovědným může být zdravotnický pracovník v rámci trestní odpovědnosti. Pokud totiž neoprávněně zveřejní, sdělí nebo zpřístupní třetí osobě osobní údaje získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, lze toto jednání kvalifikovat jako trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji, za který hrozí trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti .

Způsobí-li zdravotnický pracovník svému zaměstnavateli porušením povinnosti mlčenlivosti škodu, přichází do úvahy i pracovněprávní odpovědnost zdravotnického pracovníka vůči svému zaměstnavateli, kdy zdravotnický pracovník odpovídá za takto způsobenou škodu až do výše 4,5 násobku svého průměrného měsíčního výdělku (avšak způsobí-li škodu úmyslně či pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, odpovídá v celém rozsahu).

U zdravotnických pracovníků, jejichž povolání je organizováno na základě principu tzv. povinného členství v komoře (lékař, stomatolog, farmaceut), přichází v úvahu rovněž uplatnění disciplinární pravomoci komorou vůči svým členům, poruší-li tito své stavovské povinnosti (např.zachovávat lékařské tajemství).

 

2. Jsou lidé opatrnější než dříve na citlivé informace o svém zdravotním stavu?
Lidé jsou rozhodně více opatrní co se osobních údajů týče a každý zásah do svého soukromí vnímají velmi citlivě. Z vlastní zkušenosti vím, že čím dál větší procento pacientů využívajících institut stížnosti si stěžuje nikoli na odbornou stránku poskytování zdravotní péče, nýbrž i na tzv. doprovodné negativní jevy, ke kterým při poskytování zdravotních služeb dochází, tedy typicky porušení povinnosti mlčenlivosti zdravotnickými pracovníky.

 

3. V prezentaci popisujete případ známého podnikatele, o jehož choulostivé diagnóze se bavili na veřejnosti zdravotníci u kávy. Mohl by je žalovat? Jak a o co? Vede nebo vedl tento konkrétní pacient opravdu s nemocnicí spor a jak to dopadlo?
Při odpovědi na tento dotaz je třeba vycházet již z mé odpovědi na dotaz č. 1. Žalovat by pacient mohl poskytovatele zdravotních služeb a požadovat by mohl buď přiměřené zadostiučinění, nebo náhradu nemajetkové újmy v penězích či obé. V tomto konkrétním případě k soudnímu sporu nedošlo, jelikož byla uzavřena mimosoudní dohoda, na jejímž obsahu se pacient s poskytovatelem zdravotních služeb dohodli.

 

4. Vzpomenete si na případ, kdy skutečně byli zdravotníci odsouzeni pro porušení mlčenlivosti?
Na případ odsouzení zdravotnického pracovníka pro porušení povinnosti mlčelivosti si nevzpomínám. Vzhledem k tomu, že předpokladem je způsobení vážné újmy, nejedná se o obvyklou trestní věc. Osobně jsem však byl jakožto právní zástupce zdravotnického pracovníka účasten přípravné fáze trestního řízení, kde se porušení povinnosti mlčenlivosti vážně řešilo, však k obvinění zdravotnického pracovníka nakonec nedošlo.