Nemocniční nákazy ohrožují pacienty i zdravotníky. Důležitá je prevence

30.08.2012

 Doba, kdy na porodnických odděleních nemocnic umírala až třetina rodiček na tzv. horečku omladnic, je už naštěstí minulostí. Objevy Ignáce Semmelweise ale musely čekat na uznání odborné veřejnosti. Kolegové jeho závěry dlouho ignorovali. Dnes toho o úloze mikroogranismů víme daleko více a hygiena v nemocnicích i samotné mytí rukou jsou stále diskutovanými otázkami, kterým se věnují odborné semináře i osvětové programy. Přenosu nákaz v nemocnicích samozřejmě nelze zcela zabránit. Prevence ale může významně pomoci. Podle průzkumů SENIC, které proběhly ve Spojených státech v 70.letech lze prevencí zabránit až 30 % všech nežádoucích nákaz, zejména pak těch exogenních.

Chybí přesná data
Nemocniční nákazy mají negativní vliv na zdravotní stav pacienta, prodlužují dobu hospitalizace a v krajních případech mohou skončit i smrtí. Nějakou formu nákazy získá v průběhu hospitalizace v průměru 5 % pacientů, na oddělení JIP pak cca 15 % pacientů. Tato čísla ale platí pouze v zemích s vyspělým systémem zdravotní péče. Čím horší je kvalita péče, tím vyšší je výskyt nemocničních nákaz. Bezpečné zdravotnické zařízení můžeme rozpoznat mimo jiné díky tomu, že má zavedený podrobný systém hlášení nemocničních nákaz. Může tak mapovat jejich přesný počet, druh, původce i cesty přenosu. Česká legislativa zdravotníkům ukládá povinnost hlásit nákazu jen v případě epidemie, úmrtí nebo vážného poškození na zdraví. Proto často relevantní data chybí a záleží na snaze či benevolenci jednotlivých zařízení, jak se k této otázce postaví.

Nákaza jako nemoc z povolání
Pacienti nejsou jediní, kdo může na špatnou kvalitu péče doplatit. V přímém ohrožení jsou i samotní zdravotníci. Lidé zaměstnaní ve zdravotních a sociálních službách, jsou podle posledních statistik ÚZIS pro rok 2011 s podílem 12,5 % na třetím místě v počtu onemocnění z povolání. Jedná se zejména o přenosné a parazitální infekce a kožní nemoci s mezilidským přenosem. V 85 % případů jsou touto nákazou postiženy ženy, které zastávají více rizikové funkce s častějším přímým kontaktem s pacientem. Například onemocnění svrabem bylo v loňském roce hlášeno v 86 případech. Jednalo se zejména o zdravotní sestry, ošetřovatelky, sanitáře a další personál poskytující zdravotní a sociální služby.

Kdy je větší riziko nákazy
Pokud se soustředíme na hygienu rukou v praxi, objeví se nespočet rizikových faktorů, které ji mohou komplikovat. Patří mezi ně například práce v intenzivní péči, nedostatek času nebo personálu a paradoxně i nošení rukavic (to evokuje zdravotníkovi pocit ochrany a nenutí jej k výměně při každém dalším pacientovi). Rizikovější je i styk s lékařem či ošetřovatelkou, naproti tomu všeobecné sestry mají hygienické návyky více zažité a nákazu ve většině případů nepřenášejí. Důležitým faktorem může být i absence standardů hygieny rukou, ještě častěji však nefungující kontrola.

Hygienické standardy jsou nezbytné
Pokud chce nemocnice omezit počet nozokomiálních nákaz, musí disponovat pečlivě propracovaným systémem, který bude brát v potaz všechny okolnosti poskytování péče. Možností a cest jak nákaza postupuje je nespočet. Od nestandardizovaných nádob na vzorky po špatné ředění desinfekčních prostředků při úklidu, nebo nebezpečnou manipulaci se špinavým prádlem. Personál nemocnice by měl například omezit nošení šperků, hodinek, kravat či umělých nehtů při výkonu povolání. Hygienickým předpisům by měli podléhat i lidé navštěvující pacienty zvenčí, ať už se jedná o hygienu rukou nebo použití čistých návleků. Stejně tak by mělo být hygienickým požadavkům přizpůsobeno i vybavení samotných pokojů (dobře omyvatelné materiály a podlahové krytiny). Samostatnou kapitolou je pak úklid a dezinfekce společných prostor. Jak ukázal nedávný test jednoho celostátního deníku, není pravidelný úklid v českých nemocnicích vždy samozřejmostí.

Úklid není podružnou záležitostí
Posuzování kvality úklidu je také součástí akreditačních šetření. Ohlídat, aby i úklid na sociálních zařízeních nemocnice byl precizní, je pro managery zdravotnických zařízení nelehký úkol. „Úklidové práce jsou ve většině zdravotnických zařízeních, zde i v západní Evropě, prováděny dodavatelsky. Navíc to není činnost, která by se dala snadno zkontrolovat,“ upozorňuje ředitel SAK David Marx. „Je smutnou skutečností, že hygiena je jeden z nejčastějších stesků klientů v českých nemocnicích,“ dodává. Špinavé toalety, chybějící mýdlo či toaletní papír, jsou běžnou rutinou. Podle jeho slov ale nelze na hygienu rezignovat jen proto, že se mýdla či toaletní papíry ztrácejí. Špatně umytá sociální zařízení a chybějící mýdla jsou totiž také rizikovým faktorem z hlediska rozvoje nemocničních nákaz.

Pravidla jsou, chybí důrazná kontrola
Problém, proč je hygiena v některých českých nemocnicích stále nedostačující, není podle ředitele SAK v absenci kritérií a předpisů. „Ty po nemocnicích chce zákon i my v akreditačních standardech. Problém je v selhávání kontrolních mechanismů,“ upozorňuje Marx. Test redaktorů MF Dnes probíhal s pomocí neviditelné fixy. Ta se v řadě případů osvědčila jako levný a rychlý způsob kontroly. „Například v Jižní Korei či v Izraeli, což nejsou nijak významně bohaté země, se rozhodli řešit tento problém tak, že na toaletách umístili tabuli, jako je například v restauracích s rychlým občerstvením. Uklízečka se tam musí každé dvě hodiny podepsat. Díky tomu na ta sociální zařízení chodí pravidelně a kontroluje je,“ uvádí další příklad z praxe. A proč věnovat tolik energie právě úklidu toalet? „Činnost zdravotnických zařízení je s tím nedílně spojena. Nad tím nelze zavírat oči ze dvou důvodů. První je hygiena a druhý samotná image zařízení,“ uzavírá Marx.