Rigidní přístup k hodnocení personálního vybavení je na ústupu

02.05.2011

V českém zdravotnictví není podle ředitele Spojené akreditační komise Davida Marxe lékařů nedostatek, spíše naopak. „Na subjektivní vnímání nedostatku lékařů se podílí organizace práce na pracovišti,” říká.

• Lékařské odbory často mluví o tom, že jsou české nemocnice personálně zdevastované, trpí personální krizí. Jaký na to máte názor?
  Ani na základě statistických údajů, ani na základě přímého pozorování rozhodně není možné říci, že by v České republice panovala nějaká personální devastace. Tím méně v případě lékařů. Česká republika se liší od rozvinutých západoevropských zemí především poměrem akutních lůžek a lůžek následné a dlouhodobé péče. To je výrazem nepřizpůsobení resortu reálným potřebám populace, která stárne. Dosažení poměru akutních a dlouhodobých lůžek, který bude odpovídat potřebám naší populace, povede nutně ke změně poměru mezi nelékařským a lékařským personálem. Pacienti na dlouhodobých lůžkách potřebují spíše ošetřovatelskou a rehabilitační péči a nutriční podporu než intenzivní medicínskou péči a to znamená větší podíl nelékařského personálu s vyššími kompetencemi. Dojde-li ke změně struktury lůžek, ukáže se, že počet lékařů v nemocnicích je lehce abundantní a naopak dojde k jejich většímu přesunu do ambulantní sféry. Izolovaně mohou jistě mít problém s nedostatkem lékařů například některá zdravotnická zařízení, která nemohou těm mladým zajistit specializační vzdělávání. Rozhodně to ale není problém plošný. Na subjektivní vnímání nedostatku lékařů se pak podle mého názoru podílí především organizace práce na pracovišti.

• Pro získání akreditace SAK musí nemocnice sama stanovit počet kvalifikovaného personálu, který potřebuje k zajištění péče. Proč není ve standardech stanoven konkrétně minimální počet pracovníků?
  Potřeba se nedá nastavit nějakými tabulkami. SAK zavedl do praxe termín kompetence, který je v Evropě velmi živý nejen v oblasti zdravotnické praxe, ale také specializačního vzdělávání. Jde nám o to, aby nejen lékařů, ale i nelékařů bylo tolik a v takové struktuře, jak to odpovídá aktuálním potřebám pacientů. Údaj o tom, že je na oddělení třeba sedm lékařů se dvěma atestacemi, v podstatě nic neznamená. To je rigidní pojetí, které se opouští. Kdybychom se snažili definovat minimální množství personálu například na chirurgickém oddělení, dostaneme se do velkých sémantických problémů. Dvě pracoviště, která se jmenují chirurgické oddělení, mohou být v náplni činností úplně jiná. Na jednom mohou ležet pacienti po „banálních” výkonech, na druhém pak pacienti po náročných výkonech s potřebou vysoce specializované (nejen) lékařské péče.
   
• Znamená to, že je přístup SAK přísnější než by byly případné tabulky?
  Určitě by tabulka byla méně přísná, protože by to byl počet minimální, nikoli optimální. Navíc jak se ukazuje na tabulkách, které vycházejí ze sazebníku výkonů, jakýkoli minimální počet může vést i k tomu, že se ad hoc uměle vytváří obsazenost pracoviště.

• Jak vlastně auditoři SAK v praxi kontrolují dodržení standardu o dostatečném počtu kvalifikovaného personálu?
  V rámci stopování péče o pacienty si zapisujeme jména osob, které měly pacienta v péči. Posuzujeme pak, jestli tyto osoby mají doloženou kompetenci, která odpovídá provedeným výkonům. Například pokud pacienta přijímal lékař XY nebo mu prováděla ošetřovatelský výkon sestra AB, operoval ho lékař CD a anestézii podával lékař EF, kontrolujeme, jestli tomu v jejich osobních spisech odpovídají příslušné kompetence. To je otázka kvality.
  Přiměřenou kvantitu personálu poznáme při stopování péče podle toho, jak zařízení dodrží další standardy. Například je stanoveno, v jakém časovém intervalu po přijetí pacienta musí být provedeno kompletní lékařské a ošetřovatelské ošetření. Pracoviště, které nemá dostatek personálu, to nestíhá.
   
• ČLK si pro svůj certifikát, který zatím získaly tři nemocnice, vyhradila právo provést namátkovou předem neohlášenou kontrolu. Nebylo by i pro SAK vhodné, mít tuto možnost?
  Co zavedla Česká lékařská komora je sice pozitivní krok, ale jedná se o čistě strukturální hodnocení počtu lékařů na odděleních – ČLK totiž nemůže ani hodnotit kompletní personální vybavení, ale pouze počet lékařů. Přitom dnešní moderní nemocnice je postavena na týmové práci s převahou činností nelékařských. O každém produktu koneckonců hovoří to, jaký je o něj zájem, a u Nemocnice 21. století ten zájem zatím asi není velký.
  Co se týká namátkových kontrol, SAK se obecně snaží hrát spíše edukační roli než roli přísného policisty. Není účelem někoho nachytat, ale pomáhat při zlepšování kvality a bezpečí.
  Správní rada SAK bude ale projednávat návrh, že bychom začali – podobně jako zahraniční agentury - nabízet akreditační šetření ve dvojí podobě. První varianta by odpovídala dnešní akreditaci, při druhé by poskytovatel, který se pro ni rozhodne, předem nevěděl, kdy přesně bude šetření komisařů probíhat. Požadují to totiž někteří manažeři akreditovaných zdravotnických zařízení s tím, že si od toho slibují zvýšení kredibility šetření.