Skandál v britské nemocnici může být poučením i v ČR

15.02.2013

„Jistě se jedná o znepokojující zjištění,“ říká k výsledkům kontroly ve Staffordské nemocnici MUDr. David Marx, Ph.D., ředitel Spojené akreditační komise. „Přitom Británie má řadu institucí, které se sledováním kvality a bezpečí zabývají,“ dodává. Vysvětlení může podle něj vězet v tom, že jsou to vesměs instituce státní či veřejné správy, které mohou mít sklony k rigiditě.

 

Mnoho pozornosti vzbudily závěry speciální vyšetřovací komise, která do detailu zkoumala problémy v nemocnici v britském Staffordu. Na problémy se přišlo už dříve, když data ukázala za roky 2005 až 2009 celkem 400 až 1200 úmrtí nad předpokládanou hodnotu. Nemocnice má zhruba 350 akutních lůžek.

Speciální vyšetřovací komise, která zjistila v daném období nedostatečnou výživu pacientů. Jídlo a pití ponechával personál mimo dosah pacientů, někteří žízniví pili vodu z váz. Komise konstatuje, že se o pacienty v kritickém stavu starali lékaři bez zkušeností, zdravotní sestry neměly školení na přístroje, se kterými zacházely, rozhodování o léčbě bylo v některých případech ponecháno na recepční. Některým pacientům, kteří volali o pomoc, nebyly podány léky na tišení bolesti, které potřebovali. Chování personálu nebylo etické.

Organizace zdravotních sester podle komise neposkytly dostatečnou podporu těm, které chtěly problémy ve Staffordské nemocnici řešit. Neozvali se ani lékaři.

Na souvislosti s českým prostředím jsme se zeptali ředitele Spojené akreditační komise MUDr. Davida Marxe, Ph.D..

 

Šokují vás publikované poznatky?
Jistě se jedná o znepokojující zjištění - přitom Británie má řadu institucí, které se sledováním kvality a bezpečí zabývají. Jsou však vesměs součástí státní či veřejné správy, což dle mého názoru může vést k vyšší míře rigidity zejména při proaktivním řízení rizik.

 

Veřejná vyšetřovací komise konstatuje, že vedení Staffordské nemocnice v minulosti ignorovalo stížnosti pacientů a místní lékaři ani poslanci za ně nedokázali nahlas promluvit. Je u nás agenda stížností pacientů v nemocnicích vedená bezproblémově?
Jak kde. Po formální stránce jistě ano. Věcně mnohde přetrvává postoj: stěžovatel je třídní nepřítel. Takový postoj je krátkozraký. Stížnost (jakákoli) je upozorněním na reálný nedostatek ve fungování organizace, či na nedostatečnou komunikaci vedoucí k nedorozumění. Jen velmi málo stížností je svévolných a zcela neopodstatněných. Závažné stížnosti nepochybně u nás řešeny bývají, kouzlo je však v detailu. I „drobnost“ může, nevěnujeme-li jí pozornost, zbytečně poškodit dobré jméno nemocnice, léčebny a jejích pracovníků.

 

Vyšetřování Staffordské nemocnice začala komise Národní zdravotní služby (NHS) kvůli znepokojivě vysokým počtům úmrtí. Podobné statistiky ale u nás asi ani ministerstvo, ani zdravotní pojišťovny systematicky nesledují. Myslíte, že by se u nás na podobné systémové pochybení nemocnice vůbec přišlo?
I když v současné době u nás plošná analýza například trendů mortality neprobíhá, řada zdravotnických zařízení si data sleduje sama. Například známá kauza v Havlíčkově Brodě (heparinový vrah) se odhalila právě proto, že primáři ARO „neseděl“ počet krvácivých komplikací. V obecné rovině se Spojená akreditační komise snaží (a nové akreditační standardy jsou toho důkazem), aby se data o činnosti zdravotnického zařízení nejen sbírala, ale i trvale analyzovala. Nemusí přitom vždy jít o tak dramatické události, jako v Británii. Výkyv četnosti nemocničních infekcí může například poukázat na technický či provozní problém a podobně.

 

Komise také navrhuje, aby se zatajování informací o špatné zdravotní péči stalo trestným činem. Co říkáte na takový nápad?
Myslím, že v praxi by to nefungovalo. Velmi obtížně by se dalo definovat, kdy lze již hovořit o vysloveně špatné péči, nemám ale dostatek informací. V každém případě jsem zastáncem spíše nesankčního postupu s využitím častých externích nezávislých kontrol kvality včetně objektivní interpretace dat.