Statistiku některých mimořádných událostí vede každé zdravotnické zařízení, které usiluje o zlepšování kvality svých služeb. Dobrat se kvalitních výstupů je ale věda. Pomoci mohou projekty, ve kterých se nemocnice srovnávají navzájem.
Ve standardech Spojené akreditační komise (ke stažení na stránkách sakcr.cz zde) je jasný požadavek, aby se zdravotnické zařízení snažilo srovnávat s dalšími organizacemi. „Samozřejmě to není vždy možné, ale například díky Národnímu referenčnímu centru nebo 3. lékařské fakultě UK a jejich projektu centrálního hlášení nežádoucích událostí to jde. Další možností je, že zařízení samo vyhledá příbuzná či podobná zařízení a dohodne se s nimi na výměně dat a následném srovnání (benchmarkingu),“ uvádí MUDr. František Vlček Ph.D., zástupce ředitele Spojené akreditační komise.
Zmíněné Národní referenční centrum (NRC) vede projekt Šetření dekubitů na národní úrovni. Nabízí nemocnicím a jednotlivým oddělením software, zajišťující standardizovaný sběr dat podle jednotné metodiky schválené ministerstvem zdravotnictví a srovnání s ostatními odděleními, kterých je v projektu zhruba šedesát z deseti různých zdravotnických zařízení. Jsou mezi nimi nemocnice akutní i následné péče. „Za posledních dvanáct měsíců máme v databázi 7209 případů pacientů v riziku vzniku dekubitů a z toho je 823 případů s dekubitem,“ vypočítává Bc. Kajetána Ternbachová, projektová manažerka z NRC.
Podobné projekty pomáhají zdravotnickým zařízením zlepšit práci se statistikami. Hlavně tím, že nabízejí vypracovanou metodiku. „Data o kvalitě a bezpečí mnohdy nejsou příliš validní, což může být způsobeno celou řadou důvodů, od metodiky sběru dat, přes jejich analýzu až k interpretaci,“ říká František Vlček. „Data, která zařízení ,povinně‘ v rámci akreditačního procesu sbírají, jsou často spíše kompromisem mezi tím, co by se sledovat mělo, a tím, co sledovat lze vzhledem k možnostem informačních technologií či lidských a finančních zdrojů. Podle našich zkušeností se poměrně mámo sbírají data o kvalitě a bezpečí klinických procesů a měření spíše směřují k administrativním ukazatelům,“ popisuje Vlček časté slabiny nemocničních statistik kvality.
Od projektu šetření dekubitů NRC může oddělení očekávat především odhad počtu svých pacientů, u kterých vzniknou proleženiny. Ten se pak srovnává se skutečným počtem dekubitů. „Podíl těchto hodnot vyjadřuje, zda je zdravotnické zařízení ,horší‘ nebo ,lepší‘ než národní průměr - horší dosáhne výsledku nad 1, lepší méně než 1. V současné době se tato hodnota pohybuje v průměru okolo 1,1 (v rozpětí od 0,19 do 3,04),“ vysvětluje Ternbachová.
V nemocnicích, které se do národního šetření dekubitů zapojily, výskyt proleženin soustavně klesá. Na začátku roku 2010 zjistili v průměru dekubity u 16 procent rizikových pacientů, nyní u 12 procent. „Nově zapojené nemocnice mají obvykle výsledky horší, ale postupně se zlepšují. Začnou se více a lépe věnovat hodnocení rizika vzniku dekubitů a odhalují nedostatky v péči,” říká Ternbachová. NRC teď pracuje na několika zlepšeních, chystá například analýzy příčin horších výsledků. Také chce vyčíslit, o kolik dní je v průměru delší hospitalizace pacienta s dekubitem než bez dekubitu - tedy kolik mohou nemocnice ušetřit.
Problémů se sběrem dat o ukazatelích kvality v nemocnicích je ovšem víc, než může podobný projekt vyšeřit. „V první řadě je nutné, aby se sledování kvality a bezpečí stalo pravidelnou agendou celého managementu nemocnice, nikoli pouze jakousi rutinou manažera kvality,” upozornil Vlček. „Data z oblasti kvality narozdíl od ekonomických ukazatelů zatím neslouží jako plnohodnotný podklad k rozhodování vrcholových manažerů zdravotnických zařízení,” kritizuje. U některých ukazatelů je navíc velký problém s motivací zaměstnanců k hlášení.
