Zapomenutý předmět je jedno z nejčastějších pochybeni při operaci

17.03.2013

Okresní soud pro Brno-venkov, který se už podruhé zabýval případem ze září roku 2009, nikoho nepotrestal. Při zákroku v Nemocnici Ivančice na Brněnsku zapomněli zdravotníci v těle pacientky osmadvacet centimetrů dlouhou špachtli. Na to, aby jí nástroj z těla zase vyndali, čekala žena v bolestech pět měsíců.
Při novém projednávání musel nyní soud znovu povolat klíčové svědky, kteří už v případu vypovídali a bylo třeba vyslechnout i svědky nové. Vznikl i nový znalecký posudek, na kterém se podíleli lékaři z oblasti chirurgie, urologie a gynekologie.
Operace měla trvat 30 minut, ale kvůli komplikacím se protáhla na čtyři hodiny. Po výkonu zůstal v těle pacientky tzv. ekartér - tedy špachtle dlouhá 28 centimetrů. Nástroj zůstal v těle ženy 145 dní.
Znalci se podle soudkyně shodli, že primář nemusel špachtli v břiše zpozorovat ani při pečlivé tzv. toaletě, kontrole otevřené rány. Dokazování viny také komplikuje skutečnost, že hlavní operatér ani jeho asistent si po takové době už nepamatují, kdo vlastně břicho zašíval. Ve prospěch obviněné instrumentářky mluví možnost, že nástroj některý z lékařů vzal až po kontrole.
Pokud se někdo odvolá, může se kauza vrátit ke krajskému soudu.

Poškozená pacientka dodnes trpí následky nevydařené operace, požaduje odškodné. Znalci jeho výši odhadli až na 700 000 korun. O odškodném okresní soud nerozhodl, odkázal na občanskoprávní spor.

Jak často k podobným pochybením dochází?

Situaci v zahraničí přiblížil MUDr. Jiří Šťastný, primář pracoviště Centrálních operačních sálů a centrální sterilizace Nemocnice Prostějov. Stručný přehled výsledků jeho práce otisklo třetí letošní číslo odborného týdeníku Medical Tribune.

Literární statistické údaje ze světa jsou podle Šťastného neúprosné - zapomenutý předmět v těle pacienta připadá na jednu ze tří až pěti tisíc operací. To znamená v průměru jeden případ ročně ve středně velké nemocnici - a takových je v ČR většina. V Česku ale žádná podobná statistika neexistuje.
Ze zahraničních zdrojů, konkrétně z New Jersey Department of Health and Senior Services 12/2006, vyplývá, že zapomenuté předměty tvoří téměř třetinu (32 %) všech hlášených případů mimořádných událostí na operačních sálech. Jen pro zajímavost - následují je tzv. jiné události (31 %), per- a pooperační kóma (16 %), stranová záměna (14 %), záměna procedury (4 %) a záměna pacienta (3 %). Jedna z recentních studií z roku 2003 z Department of Surgery Brigham and Women's Hospital Boston v USA uvádí sestavu 54 pacientů s celkem 61 zapomenutými předměty, z nichž roušky tvořily 69 % a instrumenty 31 % případů.
Šťastný zdůraznil, že v německé literatuře, konkrétně ve studii P. Ebbekeho, publikované v Der Chirurg 1/2007, lze nalézt údaje vrhající stín na zdravotnictví SRN považované v Česku mnohdy za bezmála vzorové. Studie uvádí, že dvě perioperační sestry kontrolují počty instrumentaria jen v 92 % případů, rutinní předoperační kontrola sít a kontejnerů probíhá jen v 51 %, řádnou dokumentaci vede jen 95 % oslovených pracovišť, čas ke kontrole mělo k dispozici jen 76 % dotázaných sester instrumentářek, směrnice (standardy) pro předcházení neúplnému počtu roušek a instrumentů po skončení chirurgického výkonu má pouze 57 % pracovišť.