Zdravotnické noviny str. 14 Téma - kvalita
Ilona Kovaříková, Martin Tarant
Obrovským břemenem je u nás, ale i v zahraničí nedodržování náležitostí zdravotnické dokumentace a je úkolem managementu zdravotnických zařízení, aby stanovil, co má být její součástí, říká David Marx ze Spojené akreditační komise ČR. Podle akreditačních standardů musí být v dokumentaci pacienta nejméně jednou za 24 hodin záznam lékaře a jednou v intervalu stanoveném vedením nemocnice musí být zapsána epikríza. "Když to říkám lékařům při diskusích o akreditaci, smějí se, protože je to prý samozřejmost, kterou není třeba upravovat žádným předpisem. Necháme-li si však i v takzvané lepší nemocnici předložit deset chorobopisů, nejméně pětina z nich nebude tyto náležitosti splňovat." říká D. Marx. Často chybějí záznamy ze sobot a nedělí, zápisy nebývají čitelné, bývají i nepodepsané. Přitom při jakémkoliv sporu je zdravotnická dokumentace jediným důkazem toho, jakou péči kdo poskytl. Nedostatky se podle D. Marxe často vyskytují i při podávání léků v nemocnicích. Dokumentuje to mimo jiné nedávný kladenský případ. Správný postup je takový. že se stanoví potřebná kvalifikace pracovníka, který může pacientům podávat léčiva, zda to může být absolventka střední zdravotnické školy, nebo sestra s určitou praxí. V zahraničí není nijak výjimečné, že lék pacientovi zásadně podávají dvě kvalifikované sestry. Tak je možné prověřit, zda pacient, kterému se lék podává, je skutečně tím, který ho má dostat, ale i to, že dostává správný lék ve správnou dobu ve správné dávce a lékové formě. Nejenom u nás, ale i v ostatních postkomunistických zemích se lze setkat se stejnými typy nedostatků. Například v jedné středoevropské nemocnici akreditační komise zjistila, že injekční léky jsou předem nataženy do stříkaček, které kromě toho nejsou označeny jmény pacientů, jsou jen naskládány na tácku mnohdy i bez přiložených ampulek. Přitom to, že lék se z ampulky natahuje do stříkačky až u lůžka pacienta, je standard. K tomu by měl existovat jasný vnitřní předpis, říká D. Marx. Rovněž tak není tajemstvím, že leckde podávají sestry bez pověření intravenózní léky, a jsou dokonce zařízení, kde samostatně podávají i krevní deriváty, přestože je to naprosto nepřípustné. D. Marx uvádí výsledky jedné zahraniční anonymní ankety mezi sestrami, z nichž dvě třetiny uvedly, že nejméně jednou v životě podaly pacientovi špatný lék. "Naštěstí to nemělo fatální důsledky. Je ale třeba zdůraznit, že vedení nemocnice má zabraňovat problémům, nikoliv teprve řešit jejich důsledky," uvádí D. Marx. Česká republika tedy není v "mimořádných událostech" v nemocnicích žádnou výjimkou. K chybám dochází všude, i když v nejvyspělejších státech v menším měřítku. V USA stejně jako jinde jsou nejčastějším případem pády pacientů. kterým se nedá nikdy úplně zabránit, protože mají řadu příčin. "Je ale něco jiného, upadne-li mladý pacient, když běží k telefonu, a odře si koleno, než když upadne stará paní, která má problémy s chůzí, a protože se nedovolá sestry, musí různě ručkovat a přitom uklouzne," říká D. Marx. Za pochybení platí i pád v důsledku toho, že pacient nebyl upozorněn, že po kratším výkonu v celkové anestezii nesmí po nějakou dobu samostatně vstát z lůžka. Totéž platí v případech, kdy u medikamentózně nebo jinak neklidných pacientů nejsou zvednuty zábrany u lůžka, nebo dojde-li k pádu, protože toalety a koupelny nejsou vybaveny protiskluzovými rohožemi. Na druhém místě mimořádných příhod jsou v USA záměny léků včetně omylů při intravenózním podávání koncentrovaných roztoků chloridu draselného. Do stejné kategorie patří také neindikované medikamentózní nebo mechanické znehybnění pacienta, což se týká především léčeben dlouhodobě nemocných, dodává D. Marx. Zdravotnický ekonom Princetonské univerzity Uwe Reinhardt k poměrům v USA uvádí, že pokud se kriticky zhodnotí provedené operace koronárního bypassu, pak v 55 procentech případů byl proveden indikovaně, u 25 procent provedených operací nelze jednoznačně rozhodnout a 20 procent operací nemělo být vůbec provedeno. Cituje to Aleš Bourek z Centra pro řízení kvality ve zdravotnictví. Pouze kolem 50 procent nemocných s kardiologickými problémy dostává správnou léčbu, zhruba každý desátý hospitalizovaný pacient nedostane léky přesně tak, jak by měl, a pouze každý druhý nemocný s bolestmi v kříži má předepsanou správnou léčbu. Jedná se o údaje z USA za roky 1998 až 2001. "To, že máme k dispozici kardiologické statistiky, znamená pouze tolik, že tento obor se problematice chybovosti začal věnovat jako jeden z prvních," říká A. Bourek. l kdybychom u nás byli desetkrát lepší, pořád je to chybovost, jakou v jiných službách většinou nevidíme. V této souvislosti uvádí opět statistiku z USA, podle které na jeden milión cestujících přepravených letadlem připadá méně než jedno úmrtí.
