Aktuality
20.11.2017
Certifikovaný kurz "Interní auditor kvality a bezpečí zdravotní péče", Praha, 20.-22.11.2017

Certifikovaný kurz "Interní auditor kvality a bezpečí zdravotní péče" seznámí účastníky se základními společnými požadavky systémů pro řízení kvality a připraví je jak teoreticky, tak i částečně prakticky k výkonu funkce interního auditora kvality a bezpečí zdravotnického zařízení. 


07.11.2017
Seminář „Prevence a kontrola infekcí ve zdravotnickém zařízení a efektivní práce s daty“

Zajištění bezpečného prostředí pro poskytování zdravotní péče a aktivní vyhledávání a řízení rizik je jedním z hlavních cílů systémů pro řízení kvality. Mezi oblasti s potenciálně velmi vysokým výskytem rizik bezesporu patří hygiena prostředí zdravotnického zařízení.


31.10.2017
Certifikovaný kurz "Efektivní postupy řízení kvality a bezpečí péče ve zdravotnickém zařízení", Praha, 31.10.-2.11.2017

Certifikovaný kurz Efektivní postupy řízení kvality a bezpečí péče ve zdravotnickém zařízení si klade za cíl připravit odborníky v oblasti řízení kvality, kteří budou schopni plánovat, řídit, koordinovat, komunikovat a vyhodnocovat budování a udržování systému pro řízení kvality péče a bezpečí pacientů a připravit zdravotnické pracoviště/zařízení k akreditaci/certifikaci.


30.10.2017
Seminář - Chyby a omyly v přípravě a udržení akreditace - méně je více!

Systémy řízení kvality a bezpečí jsou často spojovány s nárůstem administrativy a rostoucí zátěží zdravotnických pracovníků. Je to skutečně tak nebo se jedná o pouhé nepochopení či zavádějící interpretaci? Cílem semináře je  formou kasuistik, diskusí a workshopů seznámit účastníky s nejčastějšími chybami při řízení dokumentů a záznamů.

Anketa

Archív anket »

Jak rozpoznat kvalitní klinickou laboratoř?

06.11.2006

Medical Tribune str. 2 Diskusní fórum 


Za posledních 10 až 15 let se počet klinických laboratoří přibližně zdvojnásobil. V současnosti jich je podle údajů zdravotních pojišťoven více než 1 100. Měli by se lékaři naučit mezi nimi rozlišovat a podle jakých kritérií by si měli vybírat laboratoř, s níž budou spolupracovat?

 

Lékař má řadu možností, jak může posoudit kvalitu laboratoře, kterou využívá. Důležité je znát svého partnera v klinické laboratoři; uvědomit si, kdy lékař z laboratoře naposledy konzultoval s ošetřujícím lékařem výsledky pacienta se závažnějším nálezem; kdy laboratoř naposledy uspořádala společný seminář o laboratorní problematice; jak vypadají nálezy laboratoře z hlediska komplexnosti a přehlednosti; zda je spolupráce s laboratoří transparentní po všech stránkách; zda umí pracovník laboratoře obhájit důvody pro zařazení či vyřazení některého testu z nabízené palety a zda jsou tyto důvody medicínské, prověřené a racionální.
Důležitá je také možnost prohlédnout si technologické vybavení laboratoře. Od věci není ani srovnání vybavení laboratoře, jejíž služby využívá, s vybavením nějaké větší laboratoře, například ve fakultní nemocnici, pokud si ho měl lékař možnost prohlédnout. Kvalitu laboratoře lze prokázat i standardními postupy. Nejobjektivnějším kritériem je akreditace pracoviště podle mezinárodní normy ISO 15189.
Stručně lze shrnout, že základem kvalitní laboratoře jsou lidé, tvořící tým kvalitních, respektovaných a v regionu známých expertů, jejichž práce je považována za součást lékařské péče. Větší laboratoře v přirozeném regionu s vazbou na akutní lůžkovou péči, poskytující služby ve více oborech, mohou být lepšími partnery než roztříštěná síť malých laboratoří bez příslušného personálního obsazení. Trvalá komunikace mezi ošetřujícími lékaři a pracovníky laboratoří by měla být základem, společným zájmem pak rozvoj medicíny v regionu.

 

Prof. MUDr. Antonín Jabor, CSc., Úsek laboratorních metod, IKEM Praha

 

Formálním potvrzením toho, že pracoviště pracuje kvalitně, je bezesporu udělení akreditace. Tento fakt zároveň představuje potvrzení zavedení určitého systému práce, jaký doporučuje norma ISO 15189, a také ověření způsobilosti provádět danou činnost na pracovišti. Je dobré si uvědomit, že tento proces je kontinuální a nekončí udělením samotné akreditace, což zaručuje kvalitu práce laboratoře i do budoucna. Způsobilost provádět danou činnost v sobě zahrnuje nejen nastavení systému práce doporučeného normou, ale představuje také odpovídající personální vybavení laboratoře, které je v souladu s mezinárodními normami, a obsahuje též požadavky na kontinuální vzdělávání všech pracovníků laboratoře.
Při akreditaci se hodnotí nejen samotné analytické metody, ale na rozdíl od certifikačního procesu se posuzují i činnosti, které samotnému biochemickému zpracování předcházejí a také po něm následují - jinými slovy posuzuje se vše od příjmu materiálu do laboratoře až po odeslání výsledku ošetřujícímu lékaři. Certifikace na rozdíl od toho pouze posuzuje, zda nabízená analytická metoda je skutečně prováděna podle postupu, který laboratoř předem deklaruje. Nezabývá se ovšem faktem, zda je tento postup odborně správný. Odlišnost certifikace od akreditace je též v tom, že při akreditaci probíhá také odborný audit práce celé laboratoře, ne jen určité metody. To znamená, že v rámci akreditace dochází skutečně ke komplexnímu prověření činnosti celé laboratoře, a pokud jím pracoviště projde, má ošetřující lékař záruku, že laboratoř pracuje kvalitně.

 

MUDr. Janka Franeková, Ústav klinické biochemie Fakultní nemocnice Ostrava

 

Vybrat si správnou laboratoř je pro každého ordinujícího lékaře velmi důležitá věc, protože laboratorní výsledky hrají důležitou roli při diagnostice onemocnění a rozhodování o terapii daného pacienta. Proto by každý lékař měl zvažovat, ve které laboratoři si nechá potřebná vyšetření zpracovávat. Při rozhodování mohou pomoci informace o personálním obsazení laboratoře, zda je vedena kvalifikovanými lidmi - lékaři i analytiky. Správné orientaci mohou pomoci i osvědčení a údaje z vyšetření kontrolních vzorků, které mají laboratoře také k dispozici. Podstatná je i samotná ochota tyto informace na požádání sdělit. Jinými slovy - hlavním rozhodovacím kritériem by mělo být odpovídající personální obsazení laboratoře a kvalita analytické stránky vyšetření, určitě ne nabízení různých nemedicínských výhod, s nimiž se stále ještě můžeme v praxi setkávat.
Samotná nabídka těchto výhod nemusí přitom znamenat, že se jedná o laboratoř špatnou, ale lékař by si měl klást otázku, z jakého důvodu laboratoř tyto výhody nabízí. Velmi podstatná je také skutečnost, zda je v laboratoři k dispozici lékař, s nímž může ošetřující lékař konzultovat výsledky svých pacientů nebo který sám upozorní na to, že daný výsledek neodpovídá předpokládaným hodnotám. Laboratoř, která pouze produkuje čísla, není tím správným partnerem a lékařům bych ji nedoporučoval.

 

Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., Ústav klinické biochemie a diagnostiky, FN Hradec Králové

 

Město, kde žiji a pracuji, má asi 12 000 obyvatel, takže nemám při volbě laboratoře příliš velký výběr. Tradičně jsme měli k dispozici pouze služby nemocniční laboratoře v České Lípě. Přibližně před deseti lety u nás začala působit soukromá laboratoř, se kterou jsem nakonec začala spolupracovat. Jednou z výhod, jež nabízela, byl například prodloužený příjem materiálu, zatímco v nemocniční laboratoři končíval příjem materiálu v deset hodin dopoledne. Oceňuji i to, že soukromá laboratoř zajišťuje svoz materiálu a dává mi k dispozici prázdné odběrové zkumavky. Příjemné bylo, že její zástupci mě sami přišli informovat o celém spektru prováděných vyšetření a nabídli mi možnost konzultace výsledků mých pacientů, takže přesně vím, na koho se mám obrátit, když něco potřebuji.
Teprve po otevření nové laboratoře, která nabídla služby především terénním lékařům ze širokého okolí, objížděl praktické lékaře také zástupce nemocniční laboratoře a sliboval zlepšení spolupráce, ale většinou již bylo pozdě. Jaké služby přesně nabízí nemocniční laboratoř, jsme se podrobně dozvěděli až v posledních letech po nástupu nového ředitele, který několikrát pozval praktické lékaře na schůzku se zástupci různých segmentů v NsP Česká Lípa. Z jejich nabídky nyní využívám služeb mikrobiologické laboratoře a dále byla zřízena odběrová místnost pro pacienty, kteří jsou registrováni u lékařů mimo Českou Lípu. Na jejich žádanku laborantky mohou provést odběr a výsledek je zaslán lékaři, který vyšetření indikuje.
Závěrem mohu konstatovat, že i když je konkurence laboratorních služeb v našem regionu omezená, umožnila mi vybrat si to pracoviště, které je celkově pružnější a lépe reaguje na mé požadavky.

 

MUDr. Lenka Šepsová, praktická lékařka, Nový Bor

 

Rozlišení kvalitní laboratoře, se kterou by měli lékař či zdravotnická zařízení spolupracovat, se může jevit jako obtížné, avšak lze uvést několik základních kritérií. Jedním z nich je schopnost laboratoře poskytovat poradenskou a konzultační službu pro lékaře s informacemi nejen o spektru svých vyšetření, ale i ostatních méně častých analýzách. Lékaři by laboratoř měla poskytnout informaci, které analýzy provádí a které předává do jiných laboratoří k vyšetření.
Pokud lékař spolupracuje s některou laboratoří řadu let, měl by zvážit, zda mu nová laboratoř, která mu nabízí své služby, přinese lepší kvalitu. Klíčovým kritériem je také rychlost provedení vyšetření pro pacienta. Moderní analytická technika umožňuje provést většinu laboratorních vyšetření tentýž den a tak pacient nemusí čekat třeba týden na výsledek. Jedním z kritérií prokazování kvality práce v laboratoři je postupné zavádění certifikace podle normy ISO 9001 a akreditace podle norem ISO 15189 nebo 17025. Podle mezinárodních standardů mohou být také akreditována celá zdravotnická zařízení.
Základními požadavky a kritérii pro laboratoře z hlediska klienta jsou dostupnost a komplexnost služeb, rychlá odezva laboratoře, spolehlivost a správnost výsledků, informovanost a konzultace o prováděných činnostech, ale také analýza stížností a reklamací.

 

Prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., Ústav klinické biochemie a laboratorní
diagnostiky

 

1. LF UK a VFN, Praha při výběru Laboratoře pro biochemické, hematologické a mikrobiologické analýzy se řídím nejen kritérii odbornými - bohatostí „menu“ testovaných parametrů, ale i kritérii vedenými „z pohledu pacienta“. Při bohaté nabídce laboratoří také naši pacienti referují o okolnostech vyšetření různě. Ne vždy totiž nabíráme krev, moč a výtěry na našich ambulancích. Některé testy je lépe provádět přímo v odběrovém úseku laboratoře. Například pro starší a z důvodu nemoci hůře pohyblivé pacienty je lépe vybrat snadno dostupnou laboratoř v blízkosti jejich bydliště. V některých situacích má zase cenu skutečnost, že v laboratoři je možno vyšetřit celé spektrum analýz (od výtěru na bakteriologická vyšetření přes krevní analýzy až po speciální testy). Některé laboratoře nabízejí i rozvoz vzorků do superspecializovaných laboratoří. Roli hraje i úroveň při samotném provádění odběrů krve, zručnost odběrových sester, komunikativnost, vlídnost prostředí a čekárny, možnost sdělování výsledků či žádanek elektronicky, grafická přehlednost žádanek a výsledků.
Posuzuji také, jak laboratoř reaguje na patologické nálezy. Zda například při patologii v jaterních testech laboratoř nezlikviduje odebrané vzorky dříve, než mi sdělí výsledek vyšetření. Pokud mají ještě vzorek k dispozici, je možno rychle upřesnit diagnózu (dotestováním sérologie virových hepatitid) a pacient nemusí být obtěžován dalším zbytečným náběrem. Podobně při nečekaných nálezech v krevním obraze, novém záchytu diabetu, rozkolísání hladin Quickova testu mimo únosnou mez apod., vždy ocením aktivní iniciativní přístup ze strany laboratoře.
Pokud jde z lékařského pohledu o složitější či kritické klinické stavy, upřednostňuji laboratoře s dlouholetými zkušenostmi, tedy takové, které mají nejvyšší odbornou úroveň a nejmodernější vybavení. Odborná úroveň laboratoře je samo sebou prioritou medicínskou, ale laboratoře, které dávají chybné výsledky, se vyskytují poměrně vzácně. Pokud se tak stane, myslím, že jsou díky konkurenčnímu prostředí rychle zapomenuty.

MUDr. Rudolf Hoffmann, interní a hematologická ambulance, Sdružení interních oborů Václavka, Praha nedomní[3]vám se, že úlohou lékařeklinika je diferencovat mezi jednotlivými klinickými laboratořemi -není k tomu totiž vyzbrojen potřebnými informacemi. Většinou je odkázán jen na pozitivní, případně negativní osobní zkušenost, která se mnohdy opírá pouze o „uživatelskou přátelskost“ laboratoří (svoz materiálu, sdělování výsledků) a ne o jejich odbornou kvalitu.
Tím, kdo by měl selekci z hlediska přístupu jednotlivých laboratoří k veřejným prostředkům (tedy ke smlouvě se zdravotní pojišťovnou) provádět, je nepochybně plátce této péče. Ideálně by měl tento výběr probíhat na základě skutečnosti, zda jsou tyto laboratoře potřebné z hlediska dostupnosti zdravotní péče a zejména zda mají či nemají externí nezávislou inspekcí garantovánu kvalitu poskytované péče (tedy zda jsou akreditovány v rámci daného zdravotnického zařízení či samostatně certifikovány).

 

MUDr. David Marx, Ph. D., Spojená akreditační komise ČR