Jak srovnávat nemocnice

11.05.2006

Neobjektivní žebříčky nemocnic lepší péči o pacienty nepřinesou

 

Srovnáme-li zdravotnictví před sto lety a dnes, jasně vidíme,

že to dřívější bylo málo účinné, z dnešního pohledu málo kvalifikované, ale (vzhledem ke své bezmoci) bezpečné, zatímco dnešní medicína je nesmírně účinná a informačně bohatá, přitom bohužel vzhledem k tomu, co dovede, je také velmi riziková.
Ze zahraničních studií jasně vyplývá, že během pobytu v nemocnici má pacient stokrát větší pravděpodobnost, že bude poškozen než při letu dopravním letadlem. Selhání nedostatečně udržovaných přístrojů, nemocniční infekce, nedostatek koordinace činnosti jednotlivých lékařů a sester vedoucí k záměně pacientů při operaci, nedostatečná kvalifikace personálu - to jsou jen příklady možných rizik.
Řada zemí si tyto skutečnosti uvědomuje a snaží se problém kvality a bezpečí zdravotní péče řešit tak, aby měl každý pacient k dispozici nástroj, který by mu pomohl při výběru kvalitní nemocnice, léčebny či kvalitního lékaře.
K nejrozšířenějším nástrojům patří akreditační či certifikační systémy, kdy nezávislá organizace posuzuje na základě přesně stanovených standardů, jak kvalitně a bezpečně dané zdravotnické zařízení pracuje. Výsledkem je vydání (či nevydání) potvrzení o akreditaci, platné jen po určitý čas, po jehož uplynutí musí dojít k nové kontrole. I v České republice existují dva typy akreditací - jednak přísnější mezinárodní (tu mají u nás zatím jen dvě nemocnice) udělovaná mezinárodní akreditační komisí od roku 1998, jednak národní akreditace, kterou uděluje Spojená akreditační komise České republiky rovněž od konce devadesátých let. U obou typů musí posuzovaná nemocnice uspět v řadě parametrů počínaje dodržováním práv pacientů přes kvalitu vlastní zdravotní péče až po zajištěná protipožární opatření.
Oběma typům akreditací je společná nezávislost - mezi akreditujícími institucemi a posuzovanými zařízeními neexistuje majetková či jiná vazba, tak je zaručena objektivita posuzování a vyloučena podjatost.
Z tohoto pohledu se jeví překvapivá snaha ministerstva zdravotnictví převzít na sebe kromě vytváření „žebříčků“ také provádění akreditací svých (většinou fakultních) nemocnic. Ani při nejlepší možné vůli nelze vyloučit riziko podjatosti oběma směry - „vlastník“ nemocnice nebývá tím, kdo by je mohl externě, objektivně a nezávisle hodnotit. I proto je situace, kdy orgány státní správy hodnotí kvalitu nemocnic, v zahraničí krajně vzácná - ministerstva zdravotnictví se obvykle omezují na vytváření motivace ke zvyšování kvality (například vyšší platbou za péči v akreditovaných nemocnicích).
Vytváření pořadníku nemocnic je jistě chvályhodné, a pokud se tak činí veřejně, mělo by ministerstvo zdravotnictví použít korektní metodiku srovnávání velkých fakultních nemocnic majících řadu odborných oddělení s vysoce specializovanými ústavy - porodnicí v pražském Podolí, onkologickým ústavem či úrazovou nemocnicí. Taková zařízení se mají srovnávat s jim podobnými - i na to existují zavedené postupy - akreditující organizace mají pro srovnání k dispozici podrobné informace o řadě specializovaných nemocnic na celém světě. Pak nevznikne žebříček oprávněně kritizovaný za nereprezentativnost, ale užitečná a spolehlivá pomůcka pro pacienty. Kvalita ve zdravotnictví má řadu definic, jedna z nich zní takto: znamená to dělat správnou činnost prováděnou správnou osobou ve správný čas správným způsobem na správném místě. Nejsem si jist, zda právě takto stávající ministerstvo zdravotnictví postupuje.

 

***

 

Vytváření pořadníku nemocnic je jistě chvályhodné. Ale pokud se tak činí veřejně, mělo by ministerstvo zdravotnictví použít korektní metodiku srovnávání.

 

Foto popis|

 

O autorovi| DAVID MARX, Autor je předsedou České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví a členem Správní rady akreditační komise Joint Commission International autor je lékař