Konference o kvalitě a bezpečí zdravotní péče

30.06.2008

Spojená akreditační komise ČR (SAK) je sdružením právnických osob, zřízeným v roce 1998 Asociací nemocnic České republiky (ANČR) a Asociací českých a moravských nemocnic (AČMN). Vedle standardizované akreditační činnosti ve zdravotnických zařízeních je součástí její působnosti i konzultační, edukační a informativní činnost. Proto 25. června uspořádala mezinárodní konferenci nazvanou Kvalita a bezpečí při poskytování zdravotní péče – priorita roku 2008 v ČR i ve světě. Jednání v pražském hotelu Pyramida se zúčastnilo 150 delegátů.
 

Úvodním referátem společné části jednání konference byl příspěvek náměstkyně ministra zdravotnictví MUDr. Markéty Hellerové, informující o přístupu ministerstva k problematice kvality a bezpečí péče. M. Hellerová zdůraznila, že princip jejich zajištění je organicky včleňován do nové zdravotnické legislativy, především do zákonů o zdravotních službách a o specifických zdravotních službách. Mimo jiné tyto zákony napraví současnou absenci pevně stanovených základních personálních, věcných a technických předpokladů, jejichž splnění je nutné k zisku oprávnění poskytovat zdravotní služby. Dnes je tato záležitost řešena pouze podzákonnou normou, platnou de facto jen pro ambulantní sféru nestátních zdravotnických zařízení.
 

Dokončení na str. B3

Dokončení ze strany B1

 

Nová zákonná úprava zavede i některé povinnosti, které částečně již vycházejí z akreditačních standardů SAK – např. povinnost pro poskytovatele lůžkových a jednodenních zdravotních služeb vypracovat vnitřní normy upravující nejrizikovější procesy v nemocnicích (nakládání se zdravotní dokumentací, podávání léků, příjem pacienta, zajištění návaznosti služeb atd.).
Zákon též upravuje stávající akreditace, které nazývá obecněji „hodnocením kvality a bezpečí zdravotních služeb“. Zůstane zachována dobrovolnost tohoto hodnocení, ale bude zdůrazněna konkurenční výhoda pro poskytovatele, kteří proceduru absolvují. Ministerstvo zdravotnictví jedná v tomto smyslu se zdravotními pojišťovnami – ty by měly držitele akreditací zvýhodnit v rámci úhrad. Zmíněné hodnocení kvality a bezpečí zdravotních služeb bude ze zákona moci provádět právnická osoba, která k tomu získá osvědčení ministerstva zdravotnictví. Výběr mezi oprávněnými hodnotitelskými institucemi bude plně na zdravotnickém zařízení. Získaný certifikát splnění podmínek kvality a bezpečí služeb bude platný tři roky, stávající akreditace, které zdravotnická zařízení již získala nebo v dohledné době získají, zůstanou v platnosti.

 

Nová metoda registrů dat i odborných standardů

MUDr. Hellerová informovala i o nové strategii v oblasti registrů zdravotnických dat. Nynější shromažďování řady nejrůznějších údajů Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) má podle ní velmi nízkou výstupní hodnotu a často i chybnou metodiku sběru.
Nové registry by měly mít konkrétní vypovídací funkci jak o statistice daného znaku, tak i o jeho kvalitativní složce. Zákon nebude vymezovat konkrétní témata registrů, ta budou určována na základě společenské potřeby nařízením vlády.
Velmi diskutovanou oblastí nové legislativy jsou standardy odborné zdravotní péče. Zákon o zdravotních službách řeší jejich formulování a udržování – budou vytvářeny ve spolupráci ministerstva, odborných společností, zdravotních pojišťoven a poskytovatelů v podobě doporučených postupů, samozřejmě průběžně aktualizovaných. Nové zapojení pojišťoven přináší potřebný prvek akceptování standardů plátcem péče. Zákon o specifických zdravotních službách nově stanoví dvě registrační povinnosti. U asistované reprodukce musí zdravotnické zařízení zveřejňovat úspěšnost těchto výkonů podle kritérií stanovených vyhláškou.
Především implementace norem EU do české legislativy je důvodem nového řešení oblasti lékařského ozáření. Budou zpracovány nové národní radiologické standardy (návrh je zveřejněn na webu MZČR a do konce roku jej lze připomínkovat). Na jejich základě zdravotnická zařízení poskytující radiologické služby musejí zformulovat vlastní radiologické standardy, respektující individuální podmínky. Každoročně ze zákona proběhne v daném zařízení interní klinický audit jejich dodržování, jednou za čtyři roky pak audit externí, vykonaný ministerstvem oprávněnou právnickou osobou.

 

Pacientské průzkumy

 

Jedním z nelegislativních prvků řízení kvality a bezpečí zdravotních služeb je sledování pacientského postoje. Podle M. Hellerové považuje ministerstvo za optimální provést jednou ročně v přímo řízených zdravotnických zařízeních standardizovaný průzkum spokojenosti pacientů podle již vypracované metodiky. Dosavadní neunifikovaná šetření neposkytovala podle ní dostatečnou záruku validity výsledků.
Dalším informačním prvkem bude sledování délky čekacích dob u některých vybraných výkonů, jakož i sledování jejich frekvence. Ministerstvo zdravotnictví dále připravuje vytvoření souboru národních ukazatelů kvality poskytované péče, v současnosti je posuzována případná možnost aplikace ukazatelů užívaných v některých zemích EU. Dalším novým prvkem v řízení zdravotnického systému, souvisejícím se zvyšováním kvality a bezpečí péče, je ustavení tzv. Odborného fóra při Národním referenčním centru. Ministerstvo tím podle M. Hellerové vytvořilo jednak půdu pro již zmíněnou tvorbu standardů, jednak i pro realizaci nepopulárního, nicméně nutného opatření – centralizace některých druhů vysoce specializované péče, včetně definování kritérií a podmínek pro tato vysoce specializovaná pracoviště.

 

Nejen ochota manažerů

 

Předseda Společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví MUDr. David Marx, Ph. D., nazval svůj referát „nefaktografickým filosofickým zamyšlením nad smyslem snahy o zvyšování bezpečí a kvality služeb ve zdravotnických zařízeních“.
Ke smysluplnému naplnění záměru vybudovat kvalitní a bezpečný systém zdravotní péče již podle něho nestačí pouhé spoléhání se na ochotu manažerů nemocnic podstoupit akreditační řízení, je k tomu potřeba i externích stimulů. Prvním je objektivní pokrok medicínské vědy, technologií a léků (samozřejmě dražších než předchozí), pro které je potřeba provádět jakýsi výběr kandidátů. Druhým důvodem jsou zvyšující se požadavky občanů. „Internetizace“ společnosti, rostoucí obecná vzdělanost atd. se odrážejí ve větším povědomí občanů o tom, co jim patří.
Stimulem jsou i konkurenční tlaky, výrazné zejména v regionech s vysokou koncentrací zdravotnických zařízení. Nelze opomenout ani ekonomický faktor: „Kvalita je drahá, ale nekvalita ve svých důsledcích daleko dražší. Je – byť to může znít anekdoticky – dokázáno, že standardizované řízení ať už klientských nebo neklientských procesů vede ke snížení počtu poškození pacientů, tedy i ke snížení míry finanční odpovědnosti zdravotnického zařízení,“ konstatoval MUDr. Marx.
Dalším motivem je podle něho fakt, že principy kvality a bezpečí odpovídají na čtyři hlavní problémy poskytování zdravotní péče v rozvinutém zdravotnictví. Jsou jimi nadbytečné užívání (Overuse), nedostatečné užívání (Underuse), nesprávné užívání (Misuse) a zneužívání (Abuse) – to vše z pozice uživatelů i poskytovatelů péče.

 

Situace v ČR

 

Podle D. Marxe není problémem českého zdravotnictví absence systémů řízení kvality a bezpečí péče, nýbrž nedostatek validních dat, zaznamenávaných metodikou sjednocenou na úrovni jednotlivých zdravotnických zařízení. Tedy dat vzájemně porovnatelných. Naše zdravotnická zařízení již jsou ve stadiu, kdy si v oblasti řízení kvality a bezpečí musejí stanovovat dlouhodobé priority. A k tomu komparativní údaje nezbytně potřebují.
Další českou rezervu identifikuje D. Marx v edukaci a uvědomění si toho, jak významnou a členitou roli bezpečí pacientů ve zdravotnickém zařízení sehrává. Stále existuje mnoho zařízení, kde je vnímání tohoto fenoménu spjato pouze s bezprostřední diagnostikou a léčbou, kde si neuvědomují, že v procesu bezpečí pacienta mají stejný význam kompetence sanitáře, který třeba jen veze nemocného na oddělení, jako kompetence přednosty kliniky.
Kvalita a bezpečí nemohou být pouze projektem, cíleným např. k získání akreditace, musejí se stát nedílným komponentem řízení. V každé výroční zprávě, v každém výročním pohovoru s primářským sborem je nezbytné věnovat této oblasti plnou pozornost. Splnění jednotlivého opatření pro zvýšení kvality a bezpečí péče nelze podle D. Marxe považovat za žádnou definitivně přidanou hodnotu typu „a máme od toho konečně klid“.
„V této oblasti zdravotnických služeb totiž nebudeme mít klid nikdy a od ničeho,“ zdůraznil MUDr. David Marx.
Dalšími diskusními tématy konference SAK se budeme zabývat v příštích číslech MT.

 

Foto popis|