Kvalitu je třeba trvale stimulovat

06.04.2009

Svaz zdravotních pojišťoven ČR uspořádal minulý měsíc v Praze ve spolupráci s Joint Commission International a Association Internationale de la Mutualité u příležitosti českého předsednictví Radě EU mezinárodní konferenci na téma Kvalita a bezpečí pro naše pacienty – náš základní cíl.

„Česká republika stojí pevně mezi zeměmi, které jsou si vědomy toho, že kvalita a bezpečí zdravotnických zařízení není něco, co vznikne automaticky s otevřením nemocnice. Je to záležitost, kterou je třeba trvale stimulovat, popisovat a hodnotit. A právě v systémech založených na veřejné úhradě jsou hlavními motivátory pro zdravotnická zařízení plátci péče,“ uvedl na tiskové konferenci MUDr. David Marx, ředitel Spojené akreditační komise ČR. Připomněl, že v současnosti získalo akreditaci SAK ČR zatím 34 nemocnic a léčeben, tři zdravotnická zařízení mají mezinárodní akreditaci JCI. Do konce letošního roku k nim zřejmě přibudou další dvě – Fakultní nemocnice Ostrava a Masarykův onkologický ústav Brno.
„K dnešnímu dni však nebyla provedena žádná konkrétní studie týkající se bezpečnosti pacientů v nemocnicích. Práce, které proběhly v Evropě, ukazují, že přibližně 7 až 11 procent pacientů je v průběhu hospitalizace poškozeno. Nelze si představovat, že v ČR je situace jiná. Na druhé straně je pravda, že zařízení, která zavedla jakýkoli nástroj externí kontroly a zvyšování kvality – ať už akreditaci, nebo certifikaci podle ISO –, minimalizují rizika vznikající při poskytování péče,“ dodal D. Marx.

 

Spolupráce s akreditačními autoritami

 

Jak uvedl Ing. Ladislav Friedrich, CSc., prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR, je monitorování kvality zdravotních služeb důležitým předpokladem pro zvyšování jejich efektivity, která je základem pro dlouhodobý rozvoj celého sektoru. Zdravotní pojišťovny mají podle něj zájem na tom, aby se nemocnice prokázaly audity kvality, protože chtějí tímto způsobem zvyšovat kvalitu služeb pro svoje klienty a jejich bezpečnost. Akreditace by se postupně měly stát i podmínkou některých typů kontraktů mezi zdravotní pojišťovnou a nemocnicí.
Plánuje tedy Svaz zdravotních pojišťoven ČR do budoucna spolupráci s JCI či SAK ČR na nějakém projektu? „Určitě by bylo potřebné, aby naši revizní lékaři a kontrolní pracovníci byli v úzké kooperaci se společnostmi, které budou poskytovat akreditace. Zejména z důvodu, aby věděli, jaké standardy konkrétní partner uznává a garantuje, a mohli poté při kontrole poskytovaných výkonů správně identifikovat, zda bylo pravidlo dodrženo, či nikoli. Takže spolupráce je jistě nezbytná,“ konstatoval L. Friedrich.

 

Za efektivnější výkon vyšší cena

 

A jak mohou zdravotní pojišťovny motivovat nemocnice k zavádění systému externího hodnocení kvality a bezpečnosti poskytované péče? „Podle mého názoru je tou správnou motivací nepochybně cena za výkon. Do jisté míry se o to snažíme už nyní v rámci tzv. balíčkových cen, z nichž profitují všichni hráči. Zdravotní pojišťovna dohodne výhodnou úhradu, pacient se dostane dříve domů a zkrátí se mu nutná doba rekonvalescence a zdravotnické zařízení díky tomu, že může omezit náklady spojené se zbytečně dlouhou léčbou, získá vyšší cenu. Domnívám se, že to je asi jediná cesta, kdy za efektivněji poskytnutou péči můžeme zdravotnickému zařízení nabídnout lepší úhradu,“ řekl Ing. Friedrich a dodal: „Samozřejmě je potřeba mít na paměti, že pokud bude vznikat skupina zdravotnických zařízení, která budou oprávněně požadovat vyšší cenu za vyšší garanci bezpečnosti a kvality, logicky bude vznikat druhá skupina zdravotnických zařízení, která za tutéž péči dostanou peněz méně. Je to tedy trochu konfliktní a jako vždy budeme potřebovat, aby počet pozitivních případů převažoval, abychom dokázali celý proces udržet v chodu.“ Podle L. Friedricha je však v zásadě správné, aby vznikala zdravotnická zařízení, která se budou specializovat na některé typy výkonů. „Taková zařízení by měla zvyšovat svoji kapacitu a získávat stále větší počet pojištěnců. Naopak tam, kde z jakéhokoli důvodu péče není poskytována dostatečně profesionálně, je na diskuzi, zda je možné příslušný primariát uzavřít a poskytovat jen péči ambulantní a větší zákroky směřovat jinam. Doba, kdy jsme cestovali parní železnicí, již uplynula a vzdálenost třeba až 100 km dnes není u plánovaných operací, které člověka potkají mnohdy jen jednou za život, nic nepřekonatelného.“