Nové akreditační standardy a kontinuální zvyšování kvality a bezpečí

18.11.2013

 Pokračujeme ve volném seriálu textů, v nichž pracovníci Spojené akreditační komise, o. p. s. (SAK) informují o nově koncipovaných akreditačních standardech pro nemocnice, které budou účinné od 1. ledna 2014.

Pojem akreditace – a externího hodnocení kvality obecně – je převážně vnímán jako proces naplnění souboru jakýchsi požadavků daných „zvenku“. Těmto požadavkům někdo říká směrnice, někdo standardy. Naplněním těchto požadavků (včetně příslušné legislativy) obvykle zástupci dotyčného pracoviště získají dojem, že mají takzvaně „splněno“, tedy že práce je hotová a následně už stačí pouze nastavený systém udržovat, případně reagovat na změny v příslušných externích požadavcích.
Zmíněná definice vystihuje externí hodnocení kvality a bezpečí pouze částečně. Neoddělitelnou součástí řízení kvality a bezpečí je totiž jejich kontinuální zvyšování. Princip, který zjednodušeně říká: ať už je dnes pomyslná laťka naší kvality a bezpečí jakkoli vysoko, musíme systematicky pracovat k tomu, aby „zítra“ byla zase o něco výše. Tento princip neodmyslitelně patří k externímu hodnocení kvality a bezpečí, bez něj by nikdy nebyl tento systém úplný. Reflektuje to i samotná metodika akreditace, kdy externí uznání kvality (certifikát) se uděluje pouze na tři roky a pro zachování statutu akreditovaného zařízení je nutno akreditaci pravidelně obhajovat.
Během obhajoby akreditace, tzv. reakreditačního šetření, mimo jiné auditoři hodnotí právě míru, do jaké posuzovaný poskytovatel nejen stále naplňuje zvenčí stanovené externí požadavky, ale zejména zda skutečně došlo k onomu zvýšení laťky v oblasti bezpečí a kvality poskytované péče oproti šetření předchozímu.

Dvě skupiny standardů

Při pohledu na akreditační manuál lze nalézt v podstatě dvě skupiny standardů, které definují požadavky na kontinuální zvyšování kvality a bezpečí. Jedna skupina má ambici „povýšit“ kvalitu a bezpečí na standardní agendu v rámci řízení organizace (což mimochodem v současném zdravotnictví zdaleka není samozřejmostí). Patří sem standardy upravující například povinnost přizpůsobit této agendě organizační strukturu, povinnost managementu aktivně se řízení kvality a bezpečí účastnit (tedy plánovat, dohlížet, přidělovat zdroje, přezkoumávat atd.).
Druhá skupina standardů přináší ověřené a fungující nástroje, které prokazatelně, pokud jsou používány správně, umožňují kvalitu a bezpečí poskytované péče systematicky zvyšovat. Patří sem nástroje jako interní auditní činnost, sledování indikátorů kvality (včetně spokojenosti pacientů a zaměstnanců), hlášení nežádoucích událostí, aktivní prevence rizik a další.
Nová generace akreditačních standardů přináší zejména zpřesnění požadavků v obou výše zmíněných skupinách standardů. Reflektuje zkušenosti, úspěchy i neúspěchy s používáním těchto nástrojů v akreditovaných zařízeních.
Jednou z takových zkušeností bylo zjištění, že přes veškerou vůli se zcela nedaří začlenit kvalitu do agendy vrcholového managementu, aby tak byla plnohodnotnou součástí provozu zdravotnického zařízení, stejně jako například řízení financí. V reakci na tuto zkušenost nové vydání akreditačních standardů posiluje důraz na odpovědnost a přímou účast vrcholového vedení na agendě kvality a bezpečí.

Standardizace klinické péče

Další znatelný posun vycházející z předchozích zkušeností nalezneme v oblasti standardizace klinické péče. Vytváření doporučených klinických postupů, standardů či diagnostických a léčebných protokolů se bohužel zatím nedaří, přestože tzv. standardizace klinické péče představuje zásadní faktor ovlivňující výslednou kvalitu a bezpečí poskytnuté péče. Proto lze v novém vydání nalézt akreditační standard, který stanovuje povinnost vytvořit každý rok alespoň jeden písemný doporučený postup, standard či protokol, který upravuje medicínskou stránku poskytované péče. Další, nikoli však poslední zpřesnění patrné z nového vydání standardů SAK, je taxativní výčet oblastí, ve kterých je nutné sledovat kvalitu pomocí ukazatelů/indikátorů. Kromě spokojenosti pacientů a zaměstnanců obsahují standardy požadavek měřit kvalitu v oblasti anesteziologické a chirurgické/invazivní péče, skladování, předepisování a podávání léků, dodržování všech bezpečnostních cílů (viz předchozí díly tohoto seriálu), nemocničních nákaz a protiepidemických opatření a včasnost, správnost a úplnost zdravotnické dokumentace.
Cílem změn v kapitole Řízení kvality a bezpečí a některých standardů z kapitoly Řízení a správa je zejména zpřesnit požadavky na tuto oblast, nabídnout uživateli efektivní nástroje a dosáhnout tak primárního účelu této skupiny standardů, tedy trvalého zvyšování pomyslné laťky kvality a bezpečí.