Jak nesplést léky? Trojí kontrola a zalepit špunt

20.06.2014

 Záměnám léků se nemocnice brání různě: kontrolním týmem i několikanásobnou kontrolou léku. Na Západě léky a chemikálie nemívají na oddělení vůbec.

PRAHA Svěřit se do rukou zdravotníků, to nezřídka vede k úplně opačnému efektu – poškození zdraví nebo úmrtí. Ze zahraničních statistik vyplývá, že přibližně 3,5 procenta hospitalizovaných lidí umírá v důsledku chyby v poskytování zdravotní péče.
V polovině případů je příčinou infekce. „Není důvod se domnívat, že to je u nás dramaticky jiné,“ říká expert na kvalitu zdravotnictví a šéf akreditační komise David Marx.
Jenže případ z Orlové, kde těhotná žena zřejmě vypila místo glukózy jedovatou směs fenolu s kafrem, která se používá k dezinfekci, zaráží mnohé odborníky. Nikdo nechápe, jak je možné, že žena odpornou směs vypila. Natož to, že silný zápach nevaroval už sestru.
Záměny léčiv jsou druhou nejčastější příčinou komplikací při hospitalizaci v nemocnici. „Myslet si, že zdravotníci nebudou dělat chyby, je iluze. Všude, kde pracují lidé, je vyšší míra rizika,“ vysvětluje Marx. Ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kam chodí ženy na glukózový test „ve velkém“, mají dokonce speciální tým, který kontroluje, aby k záměnám léků nedošlo. Zaměřuje se třeba na to, aby léčivé přípravky byly oddělené od dezinfekčních.
„K promíchání tedy nemůže dojít. U nás to funguje tak, že v rámci nemocniční lékárny máme oddělení individuální přípravy léčiv. Tam se glukóza rozdělí po 75 gramech a pak se dodává do porodnice. Tam už ji jen nalijí do skleničky. Kontroly se dělají i v lékárně,“ říká mluvčí VFN Filip Brož.

Dodávat léky přímo pro pacienta

Podle Marxe je především důležité, aby nemocnice minimalizovaly skladování rizikových léků a roztoků na odděleních.
„Zejména vysoce rizikové látky, jako jsou žíraviny, jedy, inzulin či heparin, mají být zvlášť uzamčené. Nejlepší systém je v zemích, kde mají lékárny, které dodávají léky přímo pro pacienta a na oddělení se nic neskladuje. U nás to z ekonomických důvodů nikdo nezavedl,“ popisuje Marx. V praxi by se neměly přelévat látky do jiných lahví, ale měly by zůstat v původních obalech.
„Jde například o dezinfekce. Stačí třeba i to, že se uzávěr přelepí lepicí páskou, takže sestra ji musí odtrhnout. V ten moment se vzpamatuje a nevezme si něco jiného,“ zmiňuje jednoduchý mechanismus Marx.
Oddělení rizikových látek a jejich speciální zabezpečení zavedla pražská Nemocnice Na Bulovce už v roce 2009. Reagovala tak na případ, kdy kvůli chybě sestry zemřela sedmnáctiletá dívka.

Draslík teď hlídá klíčník

„Sestra tehdy použila správné látky, ale podala je o hodinu později. Mezitím ale odkapala část roztoku, kam měla přidat draslík. Infuze pak byla příliš koncentrovaná,“ popisuje případ mluvčí Bulovky Martin Šalek. Nemocnice po tragédii přijala opatření pro nakládání s rizikovými léčivy, a to nejen s vysoce koncentrovaným draslíkem, ale i s inzulinem či heparinem.
Draslík od té doby v nemocnici ukládají do samostatné uzamykatelné skřínky a má k němu přístup jen pověřený člověk. „Klíčníkem je většinou vrchní sestra. Pak už s látkou zachází jen lékař. A snížili jsme počet míst, kde roztok draslíku je – nyní jen na ARU a infekční JIP. Nikde jinde není, “ říká Šalek.
Zhruba taková pravidla musí lékařská zařízení při manipulaci s léky splňovat, aby získala akreditaci. Tu má v Česku přes 92 zařízení. „Není to tak, že by v akreditovaném zařízení nedocházelo k záměnám, ale nevíme o tom, že by se stala nějaká fatální,“ říká Marx.
Poměrně dobrá praxe podle něj funguje například v Ústřední vojenské nemocnici. Podle její mluvčí Jitky Zinke je opatření mnoho. Například zde zdravotníci podávané léky třikrát kontrolují.
„Snažíme se docílit, aby – pokud to dovoluje personální obsazení směny – podávaly léčiva dvě osoby: sestra a sanitář. Sestra připravuje léčiva pomocí elektronické čtečky, kde se naordinovaná medikace zobrazuje, a odškrtává jejich podání, druhá osoba (sanitář) podává připravená léčiva a tekutiny pod přímým dohledem sestry,“ zmiňuje jedno z opatření Zinke.